Co musí obsahovat pracovní smlouva?
Pracovní smlouva je základní dokument, kterým se zakládá pracovní poměr mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Přesto ji řada lidí podepíše, aniž přesně ví, které údaje v ní musí být ze zákona a které jsou pouze doporučené nebo běžné v praxi.
Zákoník práce vyžaduje pouze tři základní náležitosti pracovní smlouvy: druh práce, místo nebo místa výkonu práce a den nástupu do práce. Mzda, zkušební doba, pracovní doba nebo výměra dovolené mezi tyto tři povinné náležitosti nepatří, přesto mohou být pro zaměstnance velmi důležité.
V tomto článku si vysvětlíme, co musí pracovní smlouva obsahovat, co v ní být nemusí, jak funguje informační povinnost zaměstnavatele a na co si dát před podpisem smlouvy pozor.
Co musí pracovní smlouva povinně obsahovat?
Podle § 34 zákoníku práce musí pracovní smlouva obsahovat tři podstatné náležitosti:
- druh práce,
- místo nebo místa výkonu práce,
- den nástupu do práce.
Tyto tři údaje tvoří základ pracovní smlouvy a vymezují, jakou práci má zaměstnanec vykonávat, kde ji má vykonávat a od kdy pracovní poměr vzniká.
1. Druh práce
Druh práce určuje, jakou činnost má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat.
Může být uveden například jako:
- účetní,
- skladník,
- prodavač,
- obchodní zástupce,
- programátor,
- administrativní pracovník.
Vymezení by mělo být dostatečně konkrétní, aby bylo jasné, jaké činnosti může zaměstnavatel zaměstnanci v rámci sjednaného druhu práce přidělovat.
Příliš úzké vymezení může zaměstnavatele omezovat, zatímco příliš široké vymezení může být nevýhodné pro zaměstnance.
2. Místo nebo místa výkonu práce
Pracovní smlouva musí určit také místo nebo místa, kde bude zaměstnanec práci vykonávat.
Může jít například o:
- konkrétní adresu,
- obec,
- více obcí,
- určitou provozovnu nebo jiné vhodně vymezené území.
Před podpisem je dobré věnovat této části zvýšenou pozornost. Velmi široce vymezené místo výkonu práce může mít praktický dopad například na pracovní cesty a cestovní náhrady.
Pokud není samostatně sjednáno pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad, zákon pro jeho určení vychází z místa výkonu práce. Pokud je místo výkonu práce sjednáno šířeji než jedna obec, použijí se další zákonná pravidla pro určení pravidelného pracoviště.
3. Den nástupu do práce
Třetí povinnou náležitostí je den nástupu do práce.
Právě tímto dnem pracovní poměr zpravidla vzniká.
Například:
„Den nástupu do práce: 1. října 2026.“
Den podpisu smlouvy a den vzniku pracovního poměru přitom nemusí být stejný. Smlouva může být podepsána například několik týdnů před skutečným nástupem.
Musí být pracovní smlouva písemná?
Ano. Zákoník práce vyžaduje písemnou formu pracovní smlouvy. Každá smluvní strana musí dostat jedno její vyhotovení.
Není ale úplně přesné tvrdit, že ústně uzavřená pracovní smlouva je vždy automaticky neplatná.
Pokud nebyla dodržena zákonem požadovaná písemná forma, ale zaměstnanec už podle sjednaného vztahu začal pracovat a zaměstnavatel práci přijímá, nelze se podle zákoníku práce neplatnosti pracovního poměru pouze kvůli nedostatku písemné formy dovolávat.
To samozřejmě neznamená, že je správné pracovní smlouvu uzavírat ústně. Zaměstnavatel má povinnost písemnou formu dodržet a pro obě strany je písemná smlouva zásadní důkaz o tom, co bylo skutečně sjednáno.
Musí pracovní smlouva obsahovat mzdu?
Ne. Mzda není jednou ze tří povinných náležitostí pracovní smlouvy.
U zaměstnanců odměňovaných mzdou může být mzda:
- sjednána přímo v pracovní smlouvě,
- stanovena vnitřním předpisem,
- určena mzdovým výměrem.
U zaměstnanců odměňovaných platem se používají pravidla pro plat a platový výměr.
Z pohledu zaměstnance je rozdíl důležitý. Pokud je mzda sjednána přímo v pracovní smlouvě, zaměstnavatel ji zpravidla nemůže jednostranně změnit bez dohody se zaměstnancem. Pokud je naopak určena mzdovým výměrem, její změna se řídí jinými pravidly.
Musí být ve smlouvě pracovní doba?
Ne. Údaj o pracovní době nepatří mezi tři povinné náležitosti pracovní smlouvy.
Přesto je velmi běžné ve smlouvě sjednat například:
- kratší pracovní dobu,
- konkrétní týdenní rozsah práce,
- některá pravidla rozvržení pracovní doby.
Pokud potřebné informace nejsou přímo ve smlouvě, zaměstnavatel má informační povinnost podle zákoníku práce.
Co dalšího se v pracovní smlouvě běžně sjednává?
Kromě povinných údajů se ve smlouvách často objevují také další ustanovení.
Typicky jde například o:
- mzdu,
- zkušební dobu,
- pracovní poměr na dobu určitou nebo neurčitou,
- kratší pracovní dobu,
- pravidelné pracoviště pro cestovní náhrady,
- podmínky práce na dálku nebo odkaz na samostatnou dohodu o práci na dálku,
- benefity,
- další práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele.
To, že určitá podmínka není zákonnou povinnou náležitostí smlouvy, neznamená, že není důležitá.
Co musí zaměstnavatel zaměstnanci sdělit mimo pracovní smlouvu?
Pracovní smlouva může být relativně stručná, ale zaměstnanec musí znát i další důležité podmínky pracovního poměru.
Pokud nejsou příslušné informace přímo v pracovní smlouvě, musí zaměstnavatel zaměstnance podle § 37 zákoníku práce písemně informovat standardně nejpozději do 7 dnů od vzniku pracovního poměru.
Informace se týkají například:
- bližšího označení druhu a místa výkonu práce,
- výměry dovolené a způsobu jejího určování,
- postupu při rozvazování pracovního poměru a výpovědní doby,
- stanovené nebo sjednané týdenní pracovní doby,
- způsobu rozvržení pracovní doby,
- rozsahu práce přesčas,
- nepřetržitého denního a týdenního odpočinku,
- přestávek v práci,
- mzdy nebo platu, způsobu odměňování, splatnosti a termínu výplaty,
- kolektivních smluv, které upravují pracovní podmínky zaměstnance,
- příslušného orgánu sociálního zabezpečení, kterému zaměstnavatel odvádí pojistné.
Stručná pracovní smlouva tedy může být v pořádku, ale zaměstnavatel nemůže zaměstnance nechat bez dalších zákonem požadovaných informací.
Zkušební doba: musí být ve smlouvě?
Zkušební doba není povinnou náležitostí pracovní smlouvy.
Pokud ji ale zaměstnanec a zaměstnavatel chtějí sjednat, musí být sjednána písemně nejpozději v den vzniku pracovního poměru.
Nemusí tedy být nutně součástí samotné pracovní smlouvy, může být sjednána i jiným písemným ujednáním.
Jak dlouhá může být zkušební doba?
Pro pracovní poměry vzniklé podle současných pravidel může být zkušební doba sjednána maximálně:
- 4 měsíce u běžného zaměstnance,
- 8 měsíců u vedoucího zaměstnance.
U pracovního poměru na dobu určitou zároveň nesmí být zkušební doba delší než polovina sjednané doby trvání pracovního poměru.
Pokud je například pracovní poměr sjednán pouze na 3 měsíce, může zkušební doba trvat maximálně polovinu této doby.
Lze zkušební dobu prodloužit?
Ano. Podle současné právní úpravy lze během jejího trvání zkušební dobu písemnou dohodou zaměstnance a zaměstnavatele prodloužit, maximálně však do zákonného limitu.
Pokud byla například u běžného zaměstnance původně sjednána zkušební doba na 2 měsíce, mohou se ještě během jejího trvání písemně dohodnout na prodloužení, nejvýše však celkem na 4 měsíce a při zachování limitu poloviny doby určité.
Zkušební doba se navíc ze zákona prodlužuje o pracovní dny, během kterých zaměstnanec neodpracoval celou směnu například kvůli překážce v práci, dovolené nebo neomluvenému zameškání práce.
Doba určitá nebo neurčitá
Pokud není výslovně sjednána doba trvání pracovního poměru, platí:
pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou.
Chce-li zaměstnavatel se zaměstnancem sjednat pracovní poměr na dobu určitou, musí být jeho omezené trvání ve smlouvě jasně vymezeno.
Jak dlouho může trvat pracovní poměr na dobu určitou?
Základní pravidlo říká, že pracovní poměr na dobu určitou lze mezi stejným zaměstnavatelem a zaměstnancem sjednat nejdéle na 3 roky.
Mezi stejnými stranami jej lze standardně opakovat nebo prodloužit nejvýše dvakrát. Prodloužení se přitom považuje za opakování.
V běžné situaci tak vzniká známé pravidlo „3 × 3“ – maximálně tři navazující pracovní poměry na dobu určitou, každý nejvýše na tři roky.
Výjimka při zastupování zaměstnance na mateřské nebo rodičovské
Od roku 2025 platí zvláštní úprava pro zaměstnance přijímané jako náhrada za dočasně nepřítomného zaměstnance například během:
- mateřské dovolené,
- otcovské dovolené,
- rodičovské dovolené.
V těchto případech může být pracovní poměr na dobu určitou opakovaně sjednáván bez standardního omezení počtu opakování.
Celková doba pracovních poměrů na dobu určitou mezi stejnými smluvními stranami ale nesmí podle současné právní úpravy přesáhnout 9 let od vzniku prvního takového pracovního poměru.
Co když zaměstnanec ve sjednaný den nenastoupí?
Den nástupu není ve smlouvě jen formalita.
Pokud zaměstnanec ve sjednaný den nenastoupí do práce a nebrání mu v tom překážka v práci, případně se zaměstnavatel o této překážce ve stanovené době nedozví, může zaměstnavatel za zákonných podmínek od pracovní smlouvy odstoupit.
Od pracovní smlouvy lze ale odstoupit pouze do okamžiku, než zaměstnanec skutečně nastoupí do práce.
Mzda ve smlouvě, nebo mzdový výměr?
Pro zaměstnance je prakticky velmi důležité zjistit, jakým způsobem je mzda určena.
| Způsob určení mzdy | Praktický význam |
|---|---|
| Mzda sjednaná v pracovní smlouvě | Je součástí dohody obou stran a její změna zpravidla vyžaduje souhlas zaměstnance |
| Mzda stanovená mzdovým výměrem | Zaměstnavatel ji může za zákonných podmínek měnit jednostranně |
| Mzda stanovená vnitřním předpisem | Řídí se příslušným vnitřním předpisem zaměstnavatele |
Proto není důležité pouze to, kolik budete vydělávat, ale také kde a jak je mzda právně stanovena.
Pozor na široce sjednané místo výkonu práce
Místo výkonu práce bývá někdy ve smlouvě formulováno velmi široce, například jako celý kraj nebo dokonce Česká republika.
Taková formulace může zaměstnavateli dát větší flexibilitu, ale pro zaměstnance může mít praktické důsledky.
Před podpisem je proto vhodné zjistit:
- kde budete běžně pracovat,
- zda budete často vysíláni mimo toto místo,
- jak je sjednáno pravidelné pracoviště,
- jak se budou řešit cestovní náhrady.
Musí být pracovní náplň součástí pracovní smlouvy?
Podrobná pracovní náplň není jednou ze tří povinných náležitostí pracovní smlouvy.
Ve smlouvě musí být sjednán druh práce. Konkrétní pracovní úkoly pak mohou být podrobněji popsány například v pracovní náplni nebo jiném dokumentu zaměstnavatele.
Pracovní náplň ale nemůže bez dohody zaměstnance svévolně rozšířit sjednaný druh práce za hranice toho, co bylo v pracovní smlouvě dohodnuto.
Co si před podpisem pracovní smlouvy zkontrolovat?
- Je správně uveden druh práce?
- Je místo výkonu práce přiměřeně konkrétní?
- Je správně uveden den nástupu?
- Je pracovní poměr na dobu určitou, nebo neurčitou?
- Je sjednána zkušební doba a jak dlouhá?
- Je mzda přímo ve smlouvě, nebo v mzdovém výměru?
- Jaká je pracovní doba?
- Jak je řešena práce na dálku?
- Jaké benefity jsou skutečně smluvně garantované?
- Odpovídá smlouva tomu, co vám bylo slíbeno při náboru?
Nepodepisujte smlouvu jen podle názvu pracovní pozice nebo výše mzdy. Důležitý je celý její obsah.
Povinné a běžné náležitosti pracovní smlouvy
| Náležitost | Musí být přímo v pracovní smlouvě? |
|---|---|
| Druh práce | Ano |
| Místo nebo místa výkonu práce | Ano |
| Den nástupu do práce | Ano |
| Mzda | Ne |
| Zkušební doba | Ne, ale pokud se sjednává, musí být písemná |
| Doba určitá | Pokud má být pracovní poměr na dobu určitou, musí být jeho omezené trvání sjednáno |
| Pracovní doba | Ne jako jedna ze tří povinných náležitostí |
| Dovolená | Ne, ale zaměstnanec o ní musí dostat zákonem požadovanou informaci |
| Výpovědní podmínky | Ne, ale vztahují se na ně zákonná pravidla a informační povinnost |
Proč může být podrobnější pracovní smlouva výhodnější?
Zákon sice pro vznik pracovního poměru vyžaduje jen několik základních údajů, ale dobře napsaná pracovní smlouva může výrazně snížit riziko budoucích sporů.
Pokud máte přímo ve smlouvě jasně sjednáno například:
- mzdu,
- kratší pracovní dobu,
- konkrétní místo výkonu práce,
- některé benefity,
máte větší jistotu, že tyto podmínky nebude možné jednostranně snadno měnit.
Naopak příliš mnoho detailů přímo ve smlouvě může v některých situacích omezovat flexibilitu obou stran.
Ideální pracovní smlouva proto není nutně nejdelší, ale taková, která jasně upravuje podmínky, na nichž oběma stranám skutečně záleží.
Co musí obsahovat pracovní smlouva?
Pracovní smlouva musí obsahovat tři základní náležitosti: druh práce, místo nebo místa výkonu práce a den nástupu do práce.
Zákon zároveň vyžaduje písemnou formu a každá strana musí dostat jedno vyhotovení smlouvy. Není ale přesné tvrdit, že pracovní poměr automaticky neexistuje, pokud zaměstnanec začne pracovat na základě ústní dohody – po zahájení plnění se už neplatnosti pouze kvůli chybějící písemné formě nelze dovolávat.
Mzda, pracovní doba, dovolená nebo zkušební doba nepatří mezi tři povinné náležitosti pracovní smlouvy. Zaměstnavatel má ale u řady dalších podmínek písemnou informační povinnost a standardně je musí zaměstnanci sdělit do 7 dnů od vzniku pracovního poměru, pokud už nejsou uvedeny ve smlouvě.
Zkušební doba může podle současných pravidel trvat maximálně 4 měsíce, u vedoucího zaměstnance 8 měsíců, a během jejího trvání ji lze písemnou dohodou prodloužit do zákonného maxima.
Před podpisem proto nekontrolujte jen to, zda smlouva obsahuje zákonné minimum. Zaměřte se hlavně na druh práce, místo výkonu, mzdu, délku pracovního poměru, zkušební dobu a další podmínky, které jsou pro vás prakticky důležité.
Otázky a odpovědi
Co musí pracovní smlouva povinně obsahovat?
Pracovní smlouva musí obsahovat druh práce, místo nebo místa výkonu práce a den nástupu do práce. Jde o tři základní náležitosti stanovené § 34 zákoníku práce.
Je pracovní smlouva bez uvedené mzdy platná?
Ano. Mzda není jednou ze tří povinných náležitostí pracovní smlouvy. U zaměstnanců odměňovaných mzdou může být sjednána ve smlouvě, stanovena vnitřním předpisem nebo určena mzdovým výměrem.
Musí být pracovní smlouva vždy písemná?
Zákon písemnou formu vyžaduje. Pokud ale zaměstnanec už podle sjednaného pracovního vztahu začal pracovat, nelze se následně neplatnosti vztahu pouze kvůli nedodržení písemné formy dovolávat. Zaměstnavatel přesto porušuje povinnost pracovní smlouvu uzavřít písemně.
Jak dlouhá může být zkušební doba?
Podle současných pravidel může být zkušební doba sjednána maximálně na 4 měsíce u běžného zaměstnance a 8 měsíců u vedoucího zaměstnance. U pracovního poměru na dobu určitou zároveň nesmí být delší než polovina sjednané doby trvání pracovního poměru.
Co se stane, když ve smlouvě není uvedeno, že jde o dobu určitou?
Pokud není doba trvání pracovního poměru výslovně sjednána, považuje se pracovní poměr za sjednaný na dobu neurčitou.